Ondřej Havelka
Televizní, filmový a divadelní herec, režisér dokumentárních filmů a divadelních her, scénárista, zpěvák, stepař a tanečník, milovník swingu i golfu Ondřej Havelka se narodil se 10. 10. 1954 v Praze jako syn hudebního skladatele Svatopluka Havelky a herečky Libuše Havelkové. Absolvoval herectví na DAMU (1978), později také režii na JAMU (1988). Po DAMU působil šest let v pražském divadle Studio Ypsilon, brzy se prosadil i jako filmový a televizní herec. Po sametové revoluci začal pracovat i jako scénárista a režisér v televizi. Z četných prací jmenujme televizní dokument Mezzosoprano Magdalena Kožená (scénář a režie, 1995), celovečerní filmový portrét Vlastimila Brodského Zdravý nemocný vlastimilený Brodský (scénář a režie, 1999) a v loňskom roce natočil nový dokument věnovaný Magdaleně Kožené. Už od studentských let se věnuje i interpretaci jazzové a populární hudby 20. a 30. let jako zpěvák, tanečník a stepař Originálního pražského synkopického orchestru. Pro tento orchestr napsal a spolurežíroval hudební dokument, který získal na festivalu televizní zábavy v Montreux v roce 1991 „Stříbrnou růži“. Jako scénárista, režisér a většinou i interpret vytvořil 18 hudebních klipů, z nichž klip s názvem Děkuji, bylo to krásné získal ocenění na Czech Grammy 1995 jako Klip roku a další – Jingle Bells – byl zakoupen a vysílán na MTV-Latin. V roce 1995 založil vlastní swingový bigband Melody Makers, se kterým vystupuje a pro který vytvořil jako scénárista a režisér tyto koncertní show: Pocta Georgi Gershwinovi (1998), Jen pro ten dnešní den (1999), Příběh jazzu (2000), Vzpomínky na hvězdný prach (2001), Blues v srdci mém (2002), Sladce i žhavě (věnováno Bingu Crosbymu) (2003), Ohlasy písní zámořských (2004), Ondřej Havelka a jeho Melody Maskers tentokrát zcela ROZVRKOČENÍ z písní Jaroslava Ježka a pánů V+W (2005), Opět něco starého avšak fungl nového (2007). V roce 1996 mu Akademie Czech Grammy udělila titul Jazzman roku.
Od roku 1988 se věnuje rovněž divadelní režii. Nastudoval muzikálová představení La Caffeteria (Carlo Goldoni, Adolf Hoffmeister, Jaroslav Ježek, divadlo Studio Ypsilon, 1988), Tenhleten Manhattan (Martin Vačkář, na motivy povídek Woodyho Allena, Divadlo Reduta, Praha, 1990), Má férová Josefína (Martin Vačkář, na motivy Vladislava Vančury, Hudební divadlo Karlín, 1993) a činohru se zpěvy Muži v ofsajdu (Karel Poláček, Martin Vačkář, Ondřej Havelka, Městské divadlo Mladá Boleslav, 2007).
V oblasti operní režie debutoval operou Martina Smolky a Jaroslava Duška Nagano, hokej v opeře (Národní divadlo, Praha, 2004), následovala Smetanova Prodaná nevěsta (Janáčkova opera Národního divadla Brno, 2006), taneční příběh na motivy pohádky Zlatovláska Karla Jaromíra Erbena s hudbou Vladimíra Franze (Národní divadlo, Praha, 2006) a dvojtitul s Pucciniho aktovkou Gianni Schicchi a Leoncavallovými Komedianty (Janáčkova opera Národního divadla Brno, 2008).
Z poslední doby zaujala Havelkova režie Straussovy operety Netopýr, Pucciniho Bohéma uvedená ve Státní opeře Praha a Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha, jež měly v pražském Národním divadle premiéru v březnu 2010.