aktuality

aktuality

Čajkovskij Gala

Kongresové Centrum Praha – Kongresový sál

4. prosince 2008, 19.30 hod

Čajkovskij Petr Iljič Čajkovskij patří k těm umělcům, kteří se dočkali pochopení a uznání svého díla ještě za svého života a kteří nemuseli tvořit v každodenní nouzi a bídě. Čajkovskij se dožívá mnoha čestných ocenění, mimo jiné doktorátu univerzity v Cambridge, čestného členství v pařížské Akademii umění atd. Čajkovskij navštíví několikrát Prahu a Čechy, jeho přítelem je Antonín Dvořák. Čajkovského dílo je velmi rozsáhlé. Rostlo od nejjednodušší písně po velká symfonická díla k nejvýraznějším dílům romantického směru v celé světové tvorbě. Výčet Čajkovského skladeb by byl obrovský, k nejznámějším patří šest symfonií, několik předeher, tři klavírní koncerty, houslový koncert D dur, mnoho suit, oper (Evžen Oněgin, Piková dáma, Panna orleánská), baletů (Labutí jezero, Spící krasavice, Louskáček) a mnoho skladeb komorních a vokálních. Koncert Čajkovskij Gala nabídne výběr těch nejznámějších skladeb a árií, které se stanou pro diváky nezapomenutelným setkáním s tvorbou tohoto slavného skladatele.

Účinkující:

Symfonický orchestr Českého rozhlasu

Symfonický orchestr Českého rozhlasu Symfonický orchestr Českého rozhlasu byl založen v roce 1926. Za jeho dirigentským pultem stály v minulosti nejen velké osobnosti české hudební scény jako byli Václav Talich, Karel Ančerl, Václav Neumann, Libor Pešek, ale i hosté ze zahraničí, mezi jinými Charles Munch, Franz Konwitschny, Hermann Scherchen, Genadij Rožděstvenskij, Serge Baudo, Leif Segerstam, Sir Charles Mackerras, Tadeusz Strugala. Své skladby provedli s rozhlasovými symfoniky Sergej Prokofjev, Ottorino Respighi, Arthur Honegger, Aram Chačaturjan a Krzysztof Penderecki. SOČR hostoval v řadě zemí Evropy i zámoří, například v Německu, Itálii, Rakousku, Španělsku, Turecku, Švýcarsku, Francii, Řecku, Anglii, Japonsku, Jižní Koreji, Číně a Taiwanu nebo v USA. Výsledkem bohaté nahrávací činnosti Symfonického orchestru Českého rozhlasu je několik desítek CD pro přední společnosti, jakými jsou Supraphon, Pony Canyon, Radioservis a další. Významného ocenění se SOČRu dostalo v lednu roku 1996 od světové hudební kritiky na MIDEM Classic v Cannes, kde získala nahrávka klavírních koncertů Ervína Schulhoffa s klavíristou Janem Simonem a dirigentem Vladimírem Válkem pro firmu Supraphon "Cannes Classical Award 95".

Vladimír Válek

Vladimír Válek Vladimír Válek zahájil svoji kariéru v roce 1975 jako dirigent Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK (do roku 1987). V roce 1985 se ujal místa šéfdirigenta Symfonického orchestru Českého rozhlasu a v této funkci působí dodnes. Od roku 1996 zastává rovněž post dirigenta České filharmonie. V sezóně 2002/03 byl jmenován hlavním hostujícím dirigentem orchestru Osaka Symphoniker, od sezóny 2004/05 je zároveň šéfdirigentem Slovenské filharmonie. V čele jmenovaných těles vystoupil Vladimír Válek v mnoha světových metropolích (Amsterdam, Berlín, Bonn, Brusel, Káhira, Kodaň, Londýn, Madrid, Moskva, New York, Paříž, Peking, Salcburk, Šanghaj, Singapur, Soul, Tel Aviv, Tokio, Vídeň, Curych). Vedle uvedených angažmá je umělec pravidelným hostem u významných světových symfonických orchestrů. Za všechny připomeňme Izraelskou filharmonii, MDR orchestr Lipsko, vídeňské Tonkünstler a orchestr ORF, Japan Philharmonic Orchestra, Yomiuri Symphony Orchestra či National Taiwan Symphony Orchestra. Na svém kontě má Vladimír Válek přes tisíc nahrávek pro rozhlasové stanice Praha, Vídeň, Lipsko, Hilversum, Záhřeb. Je zván k vystoupením na mezinárodních festivalech mj. v Linci, Aténách, Istanbulu, Wroclavi, Montreaux, Lucernu (zde v roce 1990 dirigoval na společném koncertě s Rafaelem Kubelíkem). Pravidelně hostuje na Pražském jaru, Bratislavských hudebních slavnostech aj. Diskografie Vladimíra Válka obsahuje přes sto titulů pro firmy Pony Canyon, Harmonia Mundi, Supraphon, Radioservis. Jeho nahrávka klavírních koncertů Ervína Schulhoffa se sólistou Janem Simonem a rozhlasovými symfoniky získala cenu světové hudební kritiky na MIDEM Classic v Cannes 1996 (Cannes Classical Award). K nejvýraznějším nahrávacím projektům z posledního období patří komplety symfonií Antonína Dvořáka a Petra Iljiče Čajkovského – v podání SOČRu a jeho šéfdirigenta je vydala společnost Supraphon.

Helena Kaupová

Helena Kaupová Stálý host opery Národního divadla. Zpěv vystudovala na konzervatoři v Brně a na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Zúčastnila se několika mezinárodních pěveckých kurzů – ve Výmaru, Sieně, Alden Biessen a Gentu. Po studiu byla v letech 1989 – 91 sólistkou opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Od roku 1992 působí jako stálý host v opeře Národního divadla v Praze. Zde vytvořila velký počet hlavních rolí mladodramatického oboru, jakými jsou Mozartova Hraběnka (Figarova svatba) a Donna Anna (Don Giovanni), Pucciniho Mimi (Bohéma), Leoncavallova Nedda (Komedianti) nebo Čajkovského Taťána (Evžen Oněgin), za kterou jí byla udělena v roce 1994 prestižní cena Thálie. K dalším rolím jejího repertoáru patří Čajkovského Lisa (Piková dáma), Bizetova Micaela (Carmen) a z českého repertoáru Smetanova Mařenka (Prodaná nevěsta), Vendulka (Hubička), Krasava (Libuše), titulní role Dvořákovy Rusalky nebo Janáčkova Jenůfa (Její pastorkyňa).

Od roku 1989 vystupuje také na operních scénách v Evropě a v zámoří. Prvním zahraničním pohostinským vystoupením byla role Najády (R. Strauss: Ariadna na Naxu) ve Vlaamse Opera v Antverpách. Na Edinburgském festivalu se představila jako Janáčkova Šárka a Krasava v Libuši, dále hostovala v Torontu jako Mimi a Nedda, ve Vancouveru jako Hraběnka ve Figarově svatbě a Donna Anna, v Concertgebow v Amsterdamu jako Krista (Janáček: Věc Makropulos), pod taktovkou Jiřího Kouta zpívala titulní roli Janáčkovy Káti Kabanové v Tel Avivu, v Opéra Royal de Wallonie v Liege a Santiagu de Chile vystoupila jako Jenůfa a v pařížském Théâtre du Châtelet jako Barena (Její pastorkyňa), Rusalku zpívala na festivalu ve Wexfordu. S operou Národního divadla absolvovala řadu zahraničních zájezdů – do Lisabonu (Jenůfa) a opakovaně do Japonska (Donna Anna, Hraběnka, Micaela a Rusalka). Vedle operního repertoáru často koncertuje doma i v zahraničí. Natočila CD nahrávku Libuše (role Krasavy) a Martinů Hlas lesa (role Nevěsty), která byla i filmově zpracována. Za roli Taťány (Evžen Oněgin) jí byla v roce 1994 českou Hereckou asociací udělena cena Thálie.

Jolana Fogašová

Narodila se v roce 1971 na Slovensku. V letech 1986-90 studovala na Bratislavské konzervatoři a v letech 1990-94 na Hudební akademii tamtéž. (Prof.: Viktoria Stracenská), absolvovala mistrovské kurzy v Sieně (Carlo Bergonzi), získala stipendium od nadace Georgie London při Vídeňské státní opeře. Rovněž se stala finalistkou Pavarottiho pěvecké soutěže.

Jolana Fogašová Jolana Fogašová začala roku 1993 pravidelně vystupovat v Opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě. Od té doby spolupracovala mj. s těmito dirigenty: Luisi, Albrecht, Bareza, Latham-Konig, Hager, Svetlanov, Mercier, Kovacs, de Waart, Bělohlávek, Villaume, Eschwé, Langrée, Korsten, Wolf, Fischer, Lenárd, Gregor, Ligeti. Dále spolupracovala s těmito orchestry: Vídenští symfonici, Niederosterreichischer Tonkunstlerorchester, Mnichovská filharmonie, Munchner Rundfunkorchester, Orchestre de la Suisse Romande, Filharmonický orchestr francouzského rozhlasu, Orchestra Sinfonica dell´Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Štrasburská filharmonie, Slovenská filharmonie, MDR Sinfonieorchester, s Maďarskými symfoniky MATAV, Istanbulskou státní symfonií, Orquestra Sinfónica Portuguesa, Mozarteum Orchester Salzburg, Orchestre National Bordeaux-Aquitaine, Symfonický orchestr maďarského rozhlasu, Hessische Rundfunk Orchester, Nord Nederlands Orchestra, Orchestre National d´Ile de France, Dusseldorfer Symphoniker, Orchestra del Teatro Verdi Trieste, Orchestre de Picardie.

Představila se v těchto zemích: Argentina (Buenos Aires), Belgie (Brusel), Rakousko (Vídeň, Bregenz, Salzburg, Linz, Graz, Krems, Lilienfeldt, Innsbruck), Chorvatsko (Split), Česká Republika (Praha, Brno), Nizozemí (Amsterdam, Leeuwarden, Drachten, Groningen ), Maďarsko (Budapešť, Miskolc), Německo (Berlin, Mnichov, Lipsko, Frankfurt, Dusseldorf, Bamberg, Halle, Furth), Portugalsko (Lisabon), Švýcarsko (Bern, Ženeva, Curych, Lausanne, Basilej), Itálie (Řím, Cagliari, Trieste, Bresca), Turecko (Istanbul).

Aleš Jenis

Aleš Jenis Aleš Jenis se narodil v Bratislavě roku 1977, čtyři roky studoval klavír a v roce 1998 byl přijat ke studiu zpěvu na Bratislavské konzervatoři. Hned po studiích ho angažovala Státní opera Praha a o rok později Slovenské národní divadlo v Bratislavě, kde dosud hostuje. Aleš Jenis bude v roce 2008 zpívat titulní roli v opeře Evžen Oněgin na Glyndebourne Festival ve Velké Británii pod taktovkou Vladimíra Jurowského. Jako Sharpless (Madam Butterfly) se představí v Santiagu de Chile. V této roli již slavil úspěchy v Deutsche Staatsoper Berlin i ve Vídni. Ve Valencii, v novém Palau de les Arts Reina Sofia, debutoval v březnu 2008 jako Ferdinand (Prokofjev: Zásnuby v klášteře) a jako hrabě Almaviva (Figarova svatba).

K významným rolím Aleše Jenise patří dále Don Giovanni v Oper St. Gallen. Během své vzestupné kariéry se Aleš Jenis objevil mimo jiné v Opéra National de Montpellier, na Wiener Festwochen a na festivalu v Aix-en-Provence, kde se podílel na představení Janáčkova Z mrtvého domu pod taktovkou Pierra Bouleze, dále zpíval v Grand Théâtre de Genève, Opéra d’Avignon, Wiener Volksoper, Deutsche Staatsoper Berlin.

Aleš Jenis spolupracoval s významnými dirigenty a režiséry, jako jsou např. Richard Hickox, Daniel Harding, Jiří Bělohlávek, Jiří Kout, Michail Jurowski, Maximiliano Valdes, Paolo Arrivabeni, Luca Ronconi, Pierre Strosser, Alfred Kirchner a Anthony Pilavachi.

 

Fotografie z koncertu Čajkovskij Gala

Fotografie z koncertu Fotografie z koncertu Fotografie z koncertu Fotografie z koncertu Fotografie z koncertu Fotografie z koncertu Fotografie z koncertu Fotografie z koncertu Fotografie z koncertu