katalog

Před sto lety, 4. ledna 1896, nový soubor složený z hráčů orchestru opery Národního divadla v Praze poprvé vystoupil pod jménem Česká filharmonie. Ačkoli prvních dvacet let zápasil o svou existenci, se založením samostatného Československa v roce 1918 se situace začala zlepšovat. Pod vedením šéfdirigenta Václava Talicha v letech 1919-42 dosáhl orchestr mezinárodního věhlasu. Rafael Kubelík pokračoval v tříbení jeho stylu až do roku 1948, kdy po komunistickém převratu opustil republiku. Poválečný vývoj orchestru je spojen s dvěma význačnými osobnostmi, Karlem Ančerlem (v čele ČF od 1950 do 1968) a Václavem Neumannem (šéfdirigentem 1968-1990). Z ČF se stal virtuózní soubor se skvělým zvukem, který spolupracoval se světovými dirigenty a podnikal zájezdy po celém světě. V roce 1990 předal Václav Neumann taktovku svému žáku Jiřímu Bělohlávkovi. V roce 1992 si hráči zvolili do svého čela Gerda Albrechta, hudebního ředitele Hamburgského orchestru.

Program koncertu je týž, jako před sto lety, když Antonín Dvořák osobně dirigoval své skladby. Slovanská rapsodie je těsně spjatá se stylem Slovanských tanců. Biblické písně na texty Žalmů vynikají hloubkou citů a víry. Předehra Othello se zabývá motivem žárlivosti. Symfonie č. 9 odráží Dvořákovy dojmy z Nového světa. Byla poprvé provedena roku 1893 v Carnegie Hall v New Yorku a od té doby patří mezi nejznámější a nejoblíbenější symfonické skladby.