katalog

Leoš Janáček (1854-1928) se v 90. letech devatenáctého století oprostil od romantické tradice a vybudoval si osobitý moderní hudební styl. Intenzivně sbíral, upravoval a vydával lidové písně a tance, vlastní osobité hudební vyjadřování však na folklóru nezaložil. Výrazem životní pravdy mu byla lidská řeč. Nápěvky mluvy se staly základem hudební stavby jeho oper a jejich poetiku je možno nalézt i ve smyčcových kvartetech, vokálních skladbách, klavírních cyklech i dalších dílech.

Sinfonietta (1926) je Janáčkovo vrcholné orchestrální dílo. Nejznámějším motivem této pětivěté kompozice jsou úvodní slavnostní fanfáry třinácti žesťů a tympánů, které se za zvuku celého orchestru vracejí na konci skladby.

Jiří Kout zahájil svou hudební kariéru v Divadle J.K.Tyla v Plzni. Pro svůj veřejný nesouhlas s vojenskou intervencí do Československa v roce 1968 byl z divadla propuštěn. Po několika letech se mohl vrátit k taktovce v Národním divadle. Po úspěšném hostování v Düsseldorfu se rozhodl trvale pracovat v zahraničí. Během své dlouhé kariéry působil v Bavorské státní opeře v Mnichově, byl hudebním ředitelem opery v Sarrbrückenu, spolupracoval s Deutsche Oper v Berlíně, vedl operu v Lipsku. Kromě české hudby, zvláště Janáčka, se soustřeďuje na operní díla Richarda Strausse a Wagnera. Současně je Kout brilantním symfonickým dirigentem. V roce 1998 se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru ve švýcarském St.Gallenu.